Vánoce pochází z 18. století. Vznikly na počest Ježíse Krista.
Vánoce jsou považovány za nejdůležitější svátek i pro nekřesťany,
kteří ho spojují se zakončením roku a s trávením času s v rodinném
kruhu. Vánoce jsou slaveny 24., 25. a 26. prosince, ale předchází jim v křesťanském pojetí čtyřtýdenní období zvané advent. Všechny tři dny jsou oficiálním státním svátkem.
S vánočním slavením je spojeno množství místních či národních
zvyklostí. U nás je zřejmě nejrozšířenějším zvykem vztyčení vánočního
stromu či stromku, který se zdobí vánočními ozdobami,
a pod který se v rodinách kladou dárky. Počátkem 19. století se
součástí dekorace stalo i osvětlení a vánoční stromek se z Německa šíří
dál. V českých zemích poprvé vánoční stromek připravil pro své přátele v
roce 1812
ředitel Stavovského divadla J. K. Liebich na svém libeňském zámečku.
Nový zvyk se poté začal prosazovat v bohatých pražských měšťanských
rodinách a teprve později i do venkovských stavení.[16] Rovněž bývá zvykem na Vánoce stavět jesličky neboli betlém: v Čechách se tento zvyk objevuje roku 1560 v kostele sv. Klimenta v Praze[17] Charakter Vánoc do značné míry ovlivňují také koledy, česká tradice koled je pak zvláště bohatá.
24. prosince bývá tradicí, že se schází celá rodina na slavnostní večeři. Samotná večeře se tradičně skládala z rybí polévky, bramborového salátu s kaprem
a během její konzumace se dodržovaly jisté zvyklosti: mohlo se tak
připravit o talíř více pro nečekanou návštěvu, případně položit pod
talíř minci či šupinu. Od štědrovečerní tabule se obvykle směla
vzdalovat pouze hospodyně. Po večeři bývá zvykem rozbalovat vánoční dárky, které dětem v českých zemích přináší Ježíšek. Štědrý den tradičně vrcholí půlnoční mší, na které se zpívají koledy a začíná samotná církevní oslava narození Krista.
Se štědrým večerem se pojí i řada lidových zvyků: lití olova, pouštění ořechových lodiček, házení střevícem či třesení bezem.
Žádné komentáře:
Okomentovat